Cesta od koupě pozemku ke stavebnímu povolení
Je to cesta především dlouhá. Dále nepřímočará, frustrující a s mnoha otazníky. Musím říct, že jsme v úvodu byli ohromeni velikostí pozemku a krásou olivového háje 🫒. Vlastnit více než stovku olivovníků na pozemku 1,7 hektarů byl zcela nový zážitek. Do toho fíkovníky, granátovníky, blumy a další ovocné stromy. Pro člověka ze střední Evropy velmi exotické. Byli jsme plni optimismu a nadšení, co krásného na tomto pozemku vybudujeme. Na pozemku se nacházela zvláštní malá budova, kde pravděpodobně měl farmář zázemí. Dvě malé místnosti, bez elektřiny a vody, ale se dvěma krby :-). Jedna místnost měla nádhernou klenbu, která je typická pro místní architekturu. Plíseň na stěnách, nepořádek naznačovaly, že už dlouho tam nikdo nebyl. Stromy byly košaté, neprořezané, pozemek zarostlý. Pozemek jsme koupili od rodiny, která se původně od olivovníky starala, avšak majitelé zestárli a už neměli sílu na údržbu pozemku. Mladí zase neměli zájem a z místa se odstěhovali. Při prodeji jsme se setkali u notářského zápisu. Bylo hezké vidět, jaká je historie pozemku, i když lidé, co stromy sázeli už mezi námi nejsou. Pozemek jsme kupovali přes místní realitní kancelář, která má přidružené architektonické studio a stavební firmu. Praktické, to se nám jako neznalým cizincům hodilo. Přes realitní kancelář jsme tedy pozemek koupili, vzhledem k mé profesi jsme společně s architektonickým studiem připravili studii domu. Koncepci domu, styl a dispoziční řešení jsem měla vymyšlenou a tak příprava s místním architektem nebyla nějak složitá a dlouhá. Studio pak vypracovalo projekt, který se s žádostí podal na místní úřad. Za zmínku stojí, že při přípravě projektu se velký důraz kladl na místní legislativu co se týče propočtu zastavěnosti, o kterém jsem psala v předchozím článku. Důležité bylo dodržovat i limity umístění domu v rámci pozemku, energetickou náročnost atd. Jak asi tušíte, Itálie funguje jinak než ČR. Navíc jsme v oblasti jižní Itálie, která má specifika a funguje jinak než více industriální sever. Je tady jiná mentalita a životní styl. Od doby, co jsme začali naši italskou cestu jsme mnohé pochopili. Uvedu pár postřehů: - Italové se moc nekamarádí s emailem a proto neodpovídají na emaily. Při hledání pozemku jsme poslali desítky emailů s prosbou, zdali bychom pozemek nemohli vidět. Snažili jsme se domluvit schůzky s místními agenty. Odpovědí jsme dostali minimum. Odpovědi také byly s velkou časovou prodlevou, takže bylo jasné, že je něco "jinak" než u nás. - Angličtina jako komunikace s Italy moc nefunguje. Spoléhat na to, že se anglicky domluvíte je nerealistické. Ani mládež nemá obvykle dobrou angličtinu a střední a starší generace už vůbec. Učím se italsky 😉. - Italové jsou mnohem více než my o vztazích než o strohém tvrdém byznysu. Aby s vámi chtěli pracovat, tak je potřeba si vybudovat vztah. Italové na rozdíl třeba od američanů nejdou rovnou k věci. Mezi sebou fungují na principu, že se hlouběji znají a vzájemně si obchodně prospívají. Při podání žádosti na vydání stavebního povolení bylo jasné, že právě vztahy místního architektonického studia s úřady měly velkou váhu a šanci na úspěch. Věděli jsme, že situace pro vydání povolení je složitá a napojená na místní politickou situaci na radnici. Nikde se nazaručuje, že jej dostanete stejně tak jako kdy vám bude vydáno. Nemusíte jej dostat vůbec a taky můžete čekat roky. Nám byly hvězdy nakloněny a povolení jsme 16.11.2022 získali, 7 měsíců od podání žádosti. Ač byly přislíbeny původně 4 měsíce, nakonec to klaplo a my měli stavební povolení a otevřenou cestu do další fáze stavby 💪🏻. Přikládám pár fotek, jak to vypadalo před stavbou.
0 Comments
Leave a Reply. |
AutorMarkéta Killi Archiv
October 2024
|