Co Čech, to kutil.
Co česká manželka, to bytová architektka…….

​Mám ráda a upřímně obdivuji lidi, kteří v tom, co dělají, jsou dobří. A je  úplně jedno, jestli je to celospolečensky uznávaný vědec či šikovný řemeslník, který je precizní profesionál a svou práci dělá s nasazením. Tady jde o to, snažit se být skutečně dobrý v tom, co dělám a vydat ze sebe maximum. Lidově řečeno “neošolichat to”. Když už něco dělám a trávím na tom denně osm hodin, tak by to mělo mít nějaký smysl a stopa, která za mnou jako za pracujícím člověkem zůstane, by měla mít nějakou úroveň.
            Pracuji jako interiérová designérka a stále mě udivuje, i po 25 letech po pádu komunismu, kvalita a estetická úroveň českého interiéru. A to se týká interiérů bytů a domů, ale i  komerčních prostor jako jsou restaurace, penziony nebo kanceláře.
            Zdá se, že Český národ moc neřeší kvalitu svého bydlení nebo si nestojí na  seznamu priorit v čelní pozici. Stačí se podívat na webové portály prodávající nebo pronajímající byty. Z obrázků na mě doslova svítí křiklavě oranžové či zelené stěny v místnostech, věšák s mokrýma ponožkama stojící uprostřed obývacího pokoje či masivní obývací stěny s vystavenými porcelánovými figurkami, tzv. “lapači prachu”. Umělohmotný ubrus ve stylu krajky na jídelním stole taky nepřidá na stylu, nebo si někdo myslí, že se u takové tabule skvěle stoluje?
            Velmi častým prvkem nepovedených českých interiérů jsou materiály zakoupené v jednom z hobby marketů. Nejlevnější laminátové podlahy s velmi špatnou imitací dřeva, navíc zkombinované s lištou v zcela jiném dekoru a nebo  zelené obklady do koupelny, kdy tzv. vychytávkou se stává dlaždička v dekoru květiny, umístěná jako akcentní prvek na stěně koupelny.
            Mnoho lidí mi může namítnout, ty lidi ale nemají peníze! Proto sahají po tak levných řešeních. Nesouhlasím, dobré interiéry se dají udělat i s malým rozpočtem, jen to chce věnovat tomu čas a energii a nekoupit první slevněnou podlahu, která nás upoutá v hobby marketu.
            Taky mě často pobaví paradoxy těchto nepovedených interiérů. Na stěně obývacího pokoje, kde se “šetřilo” snad na všem se nachází nejnovější chytrá televize s uhlopříčkou 80” v hodnotě 70 000 Kč a připojenou herní konzolí. Tak tady na kvalitu bydlení určitě nehrají, tady jde o něco zcela odlišného.
            Dále mě můžete oponovat, že ty lidi jednoduše neví, jak si vkusně zařídit byt. Ano, je to možné nicméně v tom případě se mohou obrátit na profesionála - bytového architekta či interiérového designéra. Ono se ale tak moc často neděje. Služby bytového architekta se u nás zdaleka nevyužívají tak často, jako je tomu v  zahraničí. V České republice je totiž, řečeno s nadsázkou, každá manželka bytová architektka. Samozřejmě, svůj dům si nějakým způsobem zařídí a její partner kutil k tomu udělá i elektroinstalace a odpady. On mu už soused poradí, jak na to….
            Kvalita bydlení má mnohem větší dopad na kvalitu našeho života a psychiku, než si dokážeme představit. Mějte se rádi a dopřejte si kvalitní bydlení!

V současné době si ve svém okolí všímám, že čím dál více lidí zvažuje využití služeb interiérového designéra. Při koupi domu či bytu, nebo při rekonstrukci se na mě obracejí klienti s otázkou, jak jim můžu pomoci. Je příjemné sledovat, že se český klient učí využívat tuto u nás relativně mladou profesi a že podobně jak je tomu v Británii či USA, vzít si “na to” profesionála se stává i u nás častější.

V žádněm případě se však nedá říci, že využití služeb interiérového designéra  je zažitým či automatickým krokem českého klienta. Z mé zkušenosti je velmi zřejmé, že český klient vlastně ani neví, v čem mu může být designér nápomocen a jaký typ služeb a výstupů může od něj očekávat.

Je potřeba však říci, že neexistuje žádný standartizovaný postup typu “výrobní plán” s jasně určeným typem výstupů, který by byl předem dán a musel se dodržovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o částečně kreativní profesi je potřeba uvážit individuální přístup jednotlivého designéra, který se promítne do postupu při navrhování interiéru, do typu výstupů (technické výkresy, 3D vizualizace, osvětlovací schéma) a celkového vedení zakázky.

Na druhou stranu při tvorbě interiérů existují určité po sobě logicky navazující kroky, které by měl designér  při tvorbě návrhu či při realizaci reflektovat.

1.     Studie prostoru. V této fázi by designér měl předložit různé možnosti, jak prostor, který mu byl klientem svěřen,  “uchopit” z hlediska dispozičního. Pro lepší představu uvedu typ otázek, na které by měl dát designér v této fázi odpověď.  “Kde bude v prostoru umístěna pohovka/stůl/krb/televize/kuchyňská linka/atd? Jaký bude mít tvar? Jakou velikost? Pro kolik lidí?”                                                                                              Na základě vstupního rozhovoru s klientem týkajícího se požadavků na interiér, počtu členů rodiny a jejich zvyklostech, klient obdrží studii prostoru, ze které uvidí rozmístění jednotlivých zařizovacích předmětů, osvětlení či popř. i doporučení stavebních úprav.

2.     Stanovení stylu interiéru. Tíhne klient k jednoduchosti? Je rád obklopen přírodními materiály? Baví ho “retro”? Má klientka ráda provensálký styl? Má klient zakoupen byt ve zrenovované továrně? K tomu by se hodil industriální styl…  Úkolem designéra v této fázi procesu je pochopit klienta z hlediska jeho stylových preferencí a doporučit mu např. formou koláže styl, který by se mu líbil a ve kterém by se cítil dobře.

3.     Barevně-materiálové schéma. Jaké materiály se budou v interiéru vyskytovat? Jaké barvy? V jakém dekoru bude podlaha? Jaký typ potahové látky použijeme na sedací soupravu? Z čeho bude vyrobena kuchyňská linka a v jakém dekoru? Designérovým úkolem je pro klienta připravit tzv. “barevně-materiálové schéma”, které pokryje veškeré materiály včetně jejich barevnosti, vyskytující se v daném interiéru. Záměrem je vytvořit takové schéma, které bude tvořit esteticky fungující a vyvážený celek a bude na klienta působit požadovaným dojmem.

4.     Doporučení konkrétních zařizovacích předmětů. Jakmile se dohodne klient a designér na barevně-materiálovém schématu, stylu a dispozičním řešení místnosti, může se přejít k výběru konkrétních zařizovacích předmětů. Probíhají návštěvy showroomů s nábytkem, osvětlením, koberci, okenními dekoracemi a klient na doporučení designéra vybírá a zkouší. Je daná sedací souprava pohodlná? Líbí se klientovi vybraná potahová látka?  Klient obdrží tzv. “katalogový list”, což je přehledný seznam veškerých zařizovacích předmětů včetně rozměrů, kontaktů na dodavatele, cen atd. Dále pro časově vytížené klienty je možné se domluvit na další službě a to nákup a zajištění dodávky nábytků přímo na místo realizace.

5.     Návrh vestavěných nábytků a nábytků na míru. Další službou designéra je návrh nábytků na míru a příprava projektové dokumentace pro truhláře, který pod dohledem autora nábytky vyrobí (kuchyně, vestavěné skříně, solitérní nábytky na míru atd.)

6.     Dohled nad realizací. Jedná se o supervizi jednotlivých řemesel, které budou navrhnutý interiér realizovat, např. pokládka dlažby dle kladečského plánu, aplikace stěrky na příčku, dohled nad rekonstrukcí koupelny apod. Úkolem designéra je zajistit, aby nová realita odpovídala návrhu a byla provedena v požadované kvalitě a čase.

Ať už se rozhodnete pro vytvoření svého domova svépomocí, či ve spolupráci s  designérem přeji hodně příjemných chvil v “novém”.

Markéta Aniolová
Interiérový designér ve Urban Sphere Interior